Tváře

V podvečer 20. června se uskutečnila vernisáž výstavy „Tváře“ v pražském Rudolfinu. Na zahájení přišlo velké množství lidí a kurátor výstavy Ladislav Kesner uvedl exhibici jen krátkým proslovem. Výstavu bude možné shlédnout až do 16. září.
Lidská tvář, jak je z názvu lehce uhodnutelné, je hlavním námětem tohoto projektu. Až do počátků 20. století však nebylo možné zachytit lidský obličej jinak než staticky, kresebně nebo fotograficky. S příchodem filmu a později i videoartu se umění otvírají úplně nové obzory. Touto cestou, tedy „videoartovou“, se nechala vést i výstava „Tváře“.

Výstava skýtá k nahlédnutí umělecké práce šestnácti umělců zahraničního i tuzemského původu od počátků šedesátých let až do 21. století. K vidění jsou tak práce například skotského umělce Douglase Gordona, Američana Bruce Naumana nebo českého zástupce Miloše Šejna.
„Tváře“ chtějí diváka přimět k přemýšlení o lidském obličeji jako o prvku vlastní identity. S tímto námětem pracoval například již výše zmíněný Douglas Gordon ve svém projektu „Confessions of a justified sinner“. Gordon použil krátké sekvence z filmu Dr. Jekyll and Mr. Hyde od Roberta Mamouliana z roku 1931 a ukazuje tak naprostou změnu charakteru, s kterou se tvář doktora Jekylla vysloveně pere, avšak vzhled osoby se nemění.

Tématem vlastní identity se zabývá i Američan Peter Campus, avšak z opačného hlediska. Jeho tři krátké sekvence ukazují přetvářející se obličej, pod kterým zůstává stejná osobnost. Dotýká se tak oblastí jako jsou chirurgické operace nebo znetvoření tváře.
Výstava se také snaží ukázat naši tvář jako ukazatel niterních pohnutek, nálad a emocí. Tímto směrem se vydal Miloš Šejn se svou perfomance Mlaka/Javořím potokem. Šejn si lehl do krkonošské říčky a nechává splynout své tělo s tokem, záběry jsou zpomalené, tudíž máme možnost si všimnout i těch nejmenších změn výrazu v jeho tváři.
Velmi zajímavým projektem je také Bocas de Ceniza od Echavarríi, kde autor nechává zpívat afrokolumbijské zemědelce jejich životní příběhy. Příběhy se dotýkají i strašných událostí jako masakry nebo nucené vysídlení.
„Tváře“ poukazují na běžnost, s kterou se každodenně setkáváme, avšak v nás rozhodně nezanechávají takový klid jako se u běžnosti očekává.
photo: Jolana Haismanová
Jolana Haismanová