Tomáš Dvořák: „Floex je má čistá vize a pocity.“

K příležitosti dvoudenního projektu Krok stranou se nám podařilo po několika pokusech konečně dohnat českého skladatele, producenta a multimediálního umělce Tomáše Dvořáka aka Floexe. Na hudebním poli se pohybuje již hezkou řádku let  a klíčovým nástrojem se pro něj stal klarinet, na který hraje od dětství. Pro TBL ho vyzpovídala Kateřina Vodolánová.

 

Tomáši, rozhovor bych začala trochu netradičně. V minulém týdnu hráli tvůj remix skladby „Disquiet“ od Hidden Orchestra ve vysílání britské BBC. To je dost velký úspěch! Věděl jsi dopředu, že tam zazní?

Nevěděl, objevil jsem to na Twitteru a samozřejmě mě to potěšilo. Ty remixy vyšly na Tru Thoughts, tj. labelu z Brightonu. Přes takové sítě je samozřejmě jednodušší se do vysílání dostat.

Hidden Orchestra má na svém kontě naopak remix tvé skladby a zároveň všichni fungujete pod jedním vydavatelstvím – Denovali Records. Jak mezi vámi funguje spolupráce? Kamarádíte se spolu?

S Hidden se znám už poměrně dlouho. Postupně se naše muzikantská známost proměnila v blízké přátelství. Je to téměř osudovej příběh. Někdy v roce 2002 jsem hrál na festivalu „Big Chill“ v Anglii, po koncertě za mnou přišel nějakej kluk s tím, že se mu moc líbil náš koncert. Já sem mu z radosti a nadšení dal „Pocustone“, moje první CD. Byla to dobrá investice, protože ten kluk byl nejlepší kamarád Joea z Hidden Orchestra, který si mou hudbu oblíbil, začal mě sledovat a po několika letech mi napsal s nabídkou, abych pro ně udělal remix. Šlo o skladbu „Dust“. To znamená, že ten čerstvý „Disquiet“ je už můj druhý remix pro Hidden Orchestra.

Od té doby jsme se dost sblížili… V pár skladbách na Joeových deskách jsem hostoval, měli jsme společné koncerty v Edinburghu, Londýně, Praze, a s Poppy Ackroyd jsme navíc minulý rok jeli společné turné po Evropě. Byl to Joe, který mě doporučil právě na Denovali, moje současné vydavatelství. Je to prostě propojený, a už se jenom těším, co bude dál. Plánovali jsme s Joem nějaké společné EP, ale uvidíme, jestli se to podaří dát dohromady ještě tento rok.

Dnes jsem se navíc dočetla, že u stejnojmenného labelu vyjde i české zpěvačce a producentce Sáře Vondráškové alias Never Sol. Máš v tom taky trochu prsty?

Sára je součástí živé, kapelní podoby Floexe. Téměř dva roky jsme spolu jezdili a odehráli víc jak sto koncertů. Měli jsme koncert i v Essenu, a to na „Denovali Swing Festu“, což je takový showcase našeho vydavatelství. Sára jim tam řekla o své sólové tvorbě a zalíbila se jim natolik, že se dohodli na spolupráci.

Floex_and_Band-Mira_Festival

Teď bych se trochu ohlédla do tvé hudební historie… Poprvé jsem tě jako producenta zaregistrovala asi v roce 2009, kdy jste, spolu s Líbou, živě zvučili německý expresionistický film Orlakovy ruce. Jestli si dobře pamatuju, tak jste potom pokračovali ve spolupráci v rámci projektu Orlak. To už je ale docela dávno. Vy jste tu spolupráci úplně ukončili, nebo jen odložili?

Tak to je milý, že jsi mě objevila právě přes Orlaka. To je zrovna projekt, který moc lidí nezná. Bereme ho jako takové volné sdružení, který je hodně založený na živém hraní a improvizaci. Navíc je i docela vtipný, že zrovna dnes jdu na schůzku, která se právě toho projektu bude týkat. Chceme se pobavit o tom, jestli by bylo možné ten projekt zas trochu oživit. Rádi bychom Orlaka více rozšířili do kapelní podoby. Dříve na některých koncertech hostoval skvělej bubeník a taky člověk Miloš Dvořáček, a ještě taky Filip Míšek aka Dikolson. To jsou ti první, na které myslíme, ale to trochu předbíhám… Uvidíme, jak se to vyvrbí.

Možná by se dalo říci, že jste v rámci živého doprovodu filmu Orlakovy ruce v podstatě tvořili na místě soundtrack k filmu a dala by se tak snad najít nějaká návaznost v tom, že jsi předtím a potom dělal hudbu k videohrám Samorost a Machinarium. Jestli se nepletu, tak soundtrack Samorost 3 by měl vyjít opět pod tvým občanským jménem?

Na Samorostu právě pracuju. Je to určitě největší projekt z těch, na kterých sem s Amanita Designem dělal. Každopádně jsem se ale rozhodl, nový soundtrack už vydám jako Floex. Rozdělovat mou tvorbu mělo své odůvodnění, ale zjistil jsem, že pro lidi je to matoucí a zbytečně to bere energii, která by se dala lépe využít koncentrací na mou hudbu… Takže se zdá, že do budoucna už budu jen „Floex“.

Jak moc tě ovlivňuje fakt, že tvoříš pod dvěma alteregy a v rámci každého v podstatě docela jiný typ hudby? Snažíš se produkci tvých jednotlivých přezdívek co nejvíce odlišit, nebo tomu necháváš volný průběh a neřešíš, jestli se třeba v něčem neprolíná?

Není potřeba se o to odlišení nějak extra snažit, ono to vyplývá ze své podstaty. To zásadní rozdělení je v tom, že v soundtracích si sice zachováš svou přirozenost a rukopis, ale emocionálně, hudebně i stylově se snažíš doplnit to, co je v obraze a dochází tam k přirozenému posunu… Floex jako takový je má čistá vize a pocity, které mám potřebu sdělit. Jinak jsou pro mě samotného ale spolupráce jako taková nesmírně inspirativní, protože vás vrhnou do jiných situací, do hudebního vesmíru, kam by se člověk jinak nedostal.

Třeba na tom novém soundtracku hodně pracuju s akustickými nástroji, vymýšlím různé cesty jak na ně vytvářet specifické a často dost originální zvuky, které by seděly na děj a postavy ve hře. Jedná se pak často o takové akustické hybridy, netradiční způsob propojení několik nástrojů, jejich specifická modifikace, nebo ulítlý způsob hry na ně.

V jednom loňském rozhovoru jsi zmiňoval také, že máš plány na novou desku, jež má být údajně zase jiná než ta předchozí. Pokud jsem to správně pochopila, tak by měla být méně akustická a měla by tak mít blíž k elektronice jako takové. Co je na tom pravdy? Můžeš o tom prozradit třeba víc?

Zorya_Album_Cover

S tím posunem k elektronice je to určitě pravda. Deska ještě ale nevzniká, neboť dělám na Samorostu, ale už se to blíží. Kromě pár skic jsou to teda spíše představy… Nejpodstatnější je fakt, že bych se chtěl pokusit jít ještě do větší hloubky hudby, k nějaké její prenatálnější, spirituálnější podstatě. Hledám asi něco takového, po čem v Americe v padesátých letech pátrali abstraktní expresionisti.

Už máš stanovené datum, kdy ta deska vyjde?

Haha, jak víš tak termíny nejsou moje silná stránka. Datum na desku jsem si nikdy nestanovoval. Třeba vydání té poslední se posunulo tak o osm let… Odstup mezi Pocustonem a Zoryou byl ale rekord, který jen tak netrumfnu.

Máš někdy čas třeba na to, abys zašel na koncert nebo akci v roli návštěvníka? Blíží se festivalová sezóna, chystáš se někde hrát? Nebo zajímá tě nějaký festival čistě z osobního hlediska?

Floexí kapela má teď pauzu, právě proto, abych si vytvořil prostor na novou tvorbu. Plánujeme nějaké „komunitnější“ koncerty s Orlakem. Myslím, že určitě stojí za ten projekt sledovat – třeba na naší facebookové stránce. A pak si taky moc rád občas zahraju i jako DJ. Dost mě to baví a když se všechno povede, tak je výsledkem neuvěřitelná extatická energie, ze který pak čerpám ještě několik dní.

Když zmiňuješ tvé hraní jako DJ… Dokázal bys vyjmenovat několik tvých oblíbených producentů poslední doby, abys přiblížil co od Floexe jako DJe můžeme očekávat?

Já jsem eklektik, takže napůl jsou to různí producenti, kteří mě ovlivňují spíš v mé tvorbě na půl víc funkční záležitosti, které hraju ve snaze lidi rozhýbat, je samozřejmě super když se to propojí. Mé jistoty v moři hudby jsou producenti jako  Lusine, Johna Tejada, Hopkins, Max Cooper, Electro Guzzi, Daphni, DjRum, Archie Pelago, a třeba ještě James Holden,  Nathan Fake a další oblíbenosti okolo Border Community. Hraju i starší vykopávky – např. posledně mě docela pobavily reakce lidí na Joshe Winka a jeho „Are You There“…

Co bys popřál klukům, kteří se vrhli na pořádání Kroku Stranou?

Líbí se mi moc jejich preciznost a nadšení s jakou své akce připravují, a navíc jsou vtipní. Takže jim přeju, ať jim to vydrží!

Foto: Oficiální press kit Tomáše Dvořáka