Rozhovor: Petr Novague

O Petru Novague jste možná už slyšeli ve spojitosti s prestižní cenou Red Dot, je totiž jeden z mála českých designérů, kteří byli touto červenou tečkou ocenění a jeho dílům se tak připisuje velké uznání v celosvětovém měřítku. Jednoduše tvarovaná hliníková židle The Edge, smartphone Verzo, vana Teiko nebo nově i stojánek na mobil iXL Stand jsou odkazem praktičnosti a velmi funkčního designu, který nepředstírá, že k něčemu je, ale zkrátka je. Jeho portfolio plné opravdu kvalitního designu naleznete zde.

Petře, v umělecké oblasti se pohybujete už řadu let. Ač to může znít jako klasická otázka, ale mě by opravdu zajímalo, co vás přimělo k tomu to začít studovat a tak vůbec, věnovat se designu?

Hned z kraje se zde nabízí otázka: „ Je design umění?“ Mám pocit, že umělec na sebe strhává pozornost, ale designér nikoliv. Designér směřuje pozornost na produkt a sám je většinou anonymní.  Začal jsem se věnovat designu možná už i ve školce. Když jste nespokojení s určitými věcmi, které máte, tak je jednoduše předěláváte, takže jsem si předělával hračky, aby mi více vyhovovaly… Ale sebeuvědomění si jasného cíle nastalo asi až v 17 letech.

Na střední uměleckou školu jste se přihlásil sám?

Za to děkuji své matce, která má taky obrovský talent a která usilovala o to, abych studoval uměleckou školu. Ovšem není zárukou, že pokud hezky kreslíte, tak se z vás automaticky stane designér. Střední škola mi dala základy kresby, sochy, malby, obecně praxe. Bohužel ale studium designu keramiky a porcelánu, potažmo skla, už teď málokoho zajímá. Trend je jasný – multioborovost a přesahy do jiných odvětví… I já jsem se ve třeťáku začal zajímat o jiné druhy produktů.

Sledujete i současné nadějné designéry, kteří zatím jenom studují?

Nesleduji. Sleduji pouze dobré produkty s dobrým designem. Ty se v České republice téměř nevyskytují, nemá tedy smysl hledat jejich autory.

Z většiny vašich rozhovorů pro jiná média na mě působíte stejným dojmem jako návrhář Jakub Polanka… taky se snažíte „převychovávat“ českou společnost k lepšímu vkusu…

Jakuba jsem poznal už na UMPRUMce, taky v té době chodil do školy a už tehdy se mi jeho názory a tvorba velmi líbila. Vlastně jste to docela dobře trefila, zrovna Polanky si moc vážím.

Ono v podstatě jeho ideologie je podobná té vaší, tedy vytvářet z jednoduchých věcí něco funkčního a zároveň zajímavého.

To ano. Já se ale věnuji výhradně industrial designu, tedy produktům jako je elektornika, nábytek, auta… V našem malém rybníčku je ale docela zbytečné snažit se dostat do povědomí, nepřinese to zakázky a o ty v designu jde. Pro mě je to práce, která mě naplňuje, nic víc. Soustředím se už 10 let na to, aby mě znali majitelé velkých firem a výrobci. Člověk si uvědomí, jak málo je podniků a jak je svět malý.

Polanka se dokonce zmiňoval o tom, že pro Čechy nerad předvádí, protože ho zde lidé moc nechápou.

Přesně tak, potom to člověku připadá jako zbytečná práce, pokud vezmeme v úvahu to, jak je jeho práce vřele přijatá v zahraničí. Je to ale strašná škoda! U nás prostě ještě není dostatek lidí, kteří mají skutečný zájem a čas na to žít. Řada lidí si žije ve vylhané iluzi, nemají luxus času. Od toho se vše odvíjí. Bez toho nejste ani velkorysí, ani se nezajímáte o věci, které vás mohou povznést.

Vy jste se zmiňoval o tom, že se vám líbí jak světová „střediska designu“ jako třeba Itálie, Skandinávie atd. mají svůj osobitý rukopis… Jak by svět měl vnímat český design?

Já mám rád také německý design a japonský. Český design by se měl v první řadě zbavit neodborníků a  pseudodesignérů. Český design by měl být primitivní.

To by se ale někdo mohl urazit…

No ať se urazí. Česko definují pojmy jako je designér Jára Cimrman, nebo kontaktní čočky, remoska, náklaďák Praga V3S, tedy věci geniálně primitivní.

A jak se stavíte k takovému skandinávskému designu?

Moc se mi líbí, to je pochopitelné. Poznal jsem samotná místa během 14 denního cestování po Norsku, Švédsku atd. a musím říct, že jsem z toho byl příjemně překvapen. Design je přirozená součást života, věci nejsou okázalé ale profi.

To mě jen tak napadlo ve spojitosti s vaším negativním vyjádření o Ikeii. I kdyby vám třeba nabídli spolupráci, což oni poměrně často nabízejí, tak ani v tu chvíli byste o nich nepřemýšlel jinak?

Spolupráci bych pravděpodobně odmítnul. Mě vadí ta samotná idea, respektive ten konzumní styl, jakým prodávají své zboží. Potencionální zákazníci tam přijedou tím autobusem zadarmo, dají si k obědu párek za deset korun a stráví i s dětmi svůj volný čas v obchoďáků a ve výsledku nakoupí spoustu zbytečných věcí,  místo toho aby trávili svůj čas aktivně. Čas má hodnotu zlata, lidé ale přivykli stylu “zevlování” při kterém nejste aktivní, jen se přizpůsobujete trendům a tomu, co vidíte. Navíc je to novodobý komunismus, protože většina domácností pak vypadá jako přes kopírák.

Ovšem to je globální problém… ta konzumní společnost. Design je v současnosti pokládán za naprosto zbytečnou a předraženou záležitost.

Pro část lidí ano. Ve východní části Evropy, tedy i u vás jednoznačně (záměrně nás řadím na východ). Každý produkt je definovám mnoha věcmi, značkou, cenou, designem, kvalitou, způsobem prodeje a distribuce, servisním systémem… Mnoho lidí dá pouze na značku, nebo pouze na cenu. Pro tyto lidi design důležitý není. Ale v globálním pohledu je patrné, že svět řídí design a design je to, co prodává. Design je postoj a je to příběh.

Dala by se česká populace převychovat k lepšímu vnímání designu?

Stavím se k tomu poměrně skepticky, připadá mi to prakticky nemožné. Nebylo by to pak Česko. V ideálním světě by se vůbec neměly dělat rozhovory s návrháři ani s designéry, společnost by to neměla brát jako nějakou nadstandardní věc. Slovo „design“ se teď cpe do všech novin a časopisů, protože to vypadá na první pohled „sexy“. U nás by mi stačilo, aby lidé vnímali pravdu a souvislosti. Takže když jedna firma přijde s nějakým trhákem, tedy s něčím, co je revolucí ve svém oboru, tak za nějaký čas ji začnou další firmy napodobovat. Líbilo by se mi, aby kradené nápady nebyly podporovány. Ale aby si lidé si je kupovali, protože jsou logicky levnější, nejsou do nich promítnuty náklady na vývoj produktu… V tom by asi společnost za převýchovu stála :‐)

A čím se obklopujete rád vy?

Ujíždím na technice, to se přiznám, ale jinak mám v bytě minimům věcí. Nedávno u nás byl opravář pračky a strašně se divil, jak to máme zařízené. Přitom tam prakticky nic nemáme, jen pár kusů bílého nábytku a sem tam nějaký obraz. Geniální sondou mezi českým stylem bydlení je pořád Prostřeno!, podle mého názoru je to nejdůležitější pořad za posledních pár desítek let. Je to jediný pořád, kde se dokonale projevila národní mentalita. Pro pár korun jsou ochotni ukázat své byty a soupeří mezi sebou o to, kdo má v bejváku víc kýčovitých postaviček. Ty domácí hospodyňky, které se tam přihlásí, si opravdu věří, že dm jídlem z jídelny někoho přesvědčí o svém kulinářském umu, ale i přes to, že jim to čtyři lidé narovinu řeknou, že to opravdu není dobré, tak stále si stojí za svým. A pak samozřejmě se snaží překazit bodování i těm ostatním. A to je tak typicky české!

Židle The Edge

Takže má vůbec cenu se snažit zde vytvořit nějaké to zázemí pro český design?

Z mého hlediska je to v současné době nereálné, nemyslím si, že český design bude mít někdy ve světě slovo. Určitě ne teď. Ve světě to nefunguje tak, že vás nezajímá, kdo dělal jaký výrobek, ale ten samotný výrobek už musí na první pohled říkat „já jsem z Čech“. Pak by to mělo budoucnost. Nedávno jsem četl jeden několikastránkový rozhovor s Karlem Lagerfeldem a musím se přiznat, že toho člověka nesmírně obdivuju. On když něco řekne, tak většinou tím zasáhne spoustu lidí a jeho názory mají opravdu velkou váhu. A kdyby takový rozhovor s jeho, skoro až urážlivými, názory vyšel tady u nás, tak by mu lidé tak akorát rozbili barák a označili za kreténa.

Pokud budeme mluvit o vašich klientech, s kým se vám spolupracuje nejlíp?

To je těžká otázka. Každý z těch klientů si mě objednává až když je to nezbytné. Někdy je to velmi těžké laborovat s tím, co už je hotovo a co lze ještě měnit… Ale musím říct, že se o všech těch lidí dost učím. Nezabývají se designem, ale vlastní či řídí velké firmy a mají vize. Je to dost inspirativní takové lidi potkávat, i když by byli v oboru design sebezabržděnější.

Když navrhujete design k technickým „hračkám“, musíte perfektně znát ten výrobek i z jiného hlediska, například jeho vnitřní stavbu?

Pochopitelně, když jsem navrhoval mobilní telefon, studoval jsem ho předtím dva roky, stojánek na mobil mi trval jeden rok. Ono se to nezdá, ale celý proces jde v rychlém tempu a vše na sebe navazuje. Nejdřív dostanete zakázku a máte zhruba 14 dní na to, abyste se připravil na prezentaci svého budoucího výrobku. Pak jsou skice, 3D návrhy atd. přitom se pořád vracíte na začátek, protože vždycky se najde věc, se kterou jste nespokojen. Pak jedete do Číny se podívat na samotnou výrobu a zjistíte, že se nedá vyrobit šest věcí, tak se opět přemýšlí jak s tím pochodit a znovu se přepracovávají návrhy. Je to šílený kolotoč.

Baví vás víc navrhovat doplňky do interiéru nebo tyto technické výrobky?

Otevřeně se přiznám, že jsem posedlý procesem, díky kterému vzniká design. Teď pracuji na designu pádla, hodinek, sportovního auta a bicyklu. Ale jestli mám raději práci na tom či onom, to říci neumím.

Takže na čem konkrétně pracujete?

Teď zrovna kromě výše uvedených věcí dělám na projektu pro jednu zahraniční firmu, opět se jedná o elektronickou hračku. A buď to skončí velkým úspěchem, anebo se o tom nikdo nedozví a bude to děsně tajné. Uvidíme. Potom také už rok a půl dělám kola pro značku Favorit a tam je ten proces o něco složitější, protože máme omezený rozpočet a musíme myslet na samotný odkaz té značky, takže je má práce i částečně tím limitována.

Stojánek na iPhone iXL Stand

Co si myslíte o výstavách designu? Berete to jako umění?

Design by se neměl vystavovat, přijde mi to opravdu zbytečné, mělo by se to vnímat jako každodenní součást našeho života. Samozřejmě, že existuje vybraná sorta umělců, kteří opravdu navrhují geniální věci, ale takový ten design každodenního života patří maximálně tak na veletrhy, nikoliv do galerií. Je to sice svým způsobem umění, ale přijde mi úchylný dávat do portfolia seznam galerií, kde se výrobky vystavovaly.

Co po vás chtějí klienti, kteří k vám přijdou a chtějí od vás návrh?

Většinou ke mně přijdou a chtějí konečně nějaký ten design, protože jsou mírně zklamání tím českým trhem a všeobecnou přeplácanosti. Vzpomínám si na jedno moudro, které jsem si vtisknul do paměti – snažit se pracovat tak, aby vás konkurenti nesnášeli, protože když by vás měli rádi, tak děláte něco špatně.

Děkuju moc za rozhovor a přeju ostré lokty v českém rybníku!

 

Foto: www.novague.com

Natalia Kuznetsova