Rozhovor: Pavel Fuksa

Jméno Pavel Fuksa se už ve vodách grafického a reklamního průmyslu pohybuje řadu let a nejen v Čechách, ale i v zahraničí si už našel své trvalé místo. Za jeho grafickou tvorbu byl dokonce zařazen do prestižních výběrů nejlepších mladých světových grafických designérů. Výčet všech firem, které vložily do Pavla důvěru a nechali ho pracovat na mediálních projektech, najdete v jeho portfoliu a věřte, že jich není málo. Způsob, jakým chápe současný grafický design a celkově nahlédnout do jeho spořádaného uměleckého života vás nechá v rozhovoru níže. Proto čtěte exklusivní rozhovor s králem českého grafického designu!

Pavle, jako grafický designér už máš za sebou více než deset let práce. Kdy to všechno začalo a kdo a co stálo za prvním impulzem, který tě donutil se tomu věnovat?

Už od mala mě bavilo vymýšlet si vlastní vlajky, mapy a země, líbila se mi vizuální stránka věcí každodenní potřeby – dopravních značek, loga aut, tapety, vzory na svetrech a kolem 15 let jsem začal dělat první loga, plakáty a pozvánky, samozřejmě nejdřív pro školy a kamarády.

Pavel Fuksa

Studoval jsi grafický design? Myslíš si, že se dokáže člověk stát dobrým designérem bez klasického vzdělání?

Studoval, jeden rok. Přišlo mi zajímavé dostávat pravidelný netradiční zadání a hodnocení práce od profesorů. Ale brzy jsem zjistil, že zadání dostávám strašně málo, navíc je to oblbující ulejvárna a z toho nadšení jsem trochu vystřízlivěl.

Mimo toho jsi i art directorem a ilustrátorem. Co z toho tě baví nejvíc dělat?

Baví mě oboje, každý trochu jiným způsobem. Jako art director musím mít přehled o zajímavých dodavatelích práce, být schopný vybrat ty nejvhodnější, uřídit je, aby se necítili zneužitý, ale abych se zároveň z výsledku práce nepozvracel. Když jsem za ilustrátora, tak to ze mě spadne a zajímám se jenom o to, jak svým stylem ztvárnit zadání (ať už od klienta nebo z mojí hlavy) a dodat do obrázku nějakou zajímavost, jak se teď v uměleckých kruzích říká, „přesah“.

Jak už jsi mi to sám kdysi říkal, jsi věčným workholikem … Jak tvůj den vypadá?

Ve všední den ráno vstávám kolem osmé hodiny ranní a jedu do práce na devátou. Od devíti tak do šesti řeším každodenní provoz kreativního oddělení v nejlepší slovenský reklamní agentuře s mezinárodním obsazením. Je to hlavně přicházení s novými nápady, bití se za jejich realizaci a dozor nad ní. Mezi tím stíhám oběd, kafe a mám docela štěstí, že nekouřím, to ubírá dost pracovního času. Život v reklamní agentuře už dávno není takovej, jak si ho lidé představují z filmů, začalo to být vážný. Po šesté hodině jedu domů, a pak nastává čas pro vlastní projekty, jídlo a aktivní odpočinek. Spát jdu tak kolem půlnoci a usnu kolem jedné, protože mi hlavou běhá asi milion věcí najednou. Takže ten blok vedle postele není zas takový klišé.

Jako kreativní ředitel máš za sebou spoustu zajímavých projektů, vypíchni pár z nich …

Za poslední dobu to je krásně ilustrovaná reklama pro světoznámé výrobce motorek Harley Davidson, kampaň pro českou Wikipedii, ve které jsme učili psát divoká lesní prasata na notebooku a pěkná minimalistická věcička pro Lego.

Sice taková typická otázka, ale kde čerpáš inspiraci? Proč zrovna retro je častým námětem, chtěl by ses vrátit do té doby?

Inspiraci pro ilustrace čerpám hlavně z dobových věcí, který protahuju mojí nemocnou myslí. Jsou to hlavně obaly knížek, desek, filmové plakáty, věci každodenní potřeby, sirky, časopisy a pak temná zákoutí interwebu. Jasně, že bych si rád vyzkoušel měsíc na jaře 1968:)

Kam se současný grafický design podle tebe ubírá?

To je těžký, každý den se zdá, že už zbývá míň a míň věcí, co ještě nebyly udělaný nebo zneužitý. Myslím, že ale v sezóně 12/13 nemůžete udělat chybu, když budete dělat záměrně hnusný a všechny pravidla porušující grafický design. Pak vás vezmou na UMPRUMku a nemusíte už dělat nic.

Jsi jeden z těch, který tak rád proniká do minimalismu a jednoduchosti, nebo se nebojíš někdy kombinovat věci, které se na první pohled zdají být naprosto odlišné?

Oboje. Baví mě osekávat ten nápad a sdělení až na úplnou, ale stále srozumitelnou dřeň, ale naopak se nebráním říkat totálně jednoduchý věci nechutně komplikovanou formou.

Co tě kromě výše zmíněných věcí baví dělat? Fotit, psát atd.?

Číst, koukat se na filmy, vařit, jíst, hrát si s dcerou, sportovat, jezdit autem a spát.:

Vytváříš vizuální podobu skupině Navigators, posloucháš je, nebo nejsou moc blízcí tvému hudebnímu vkusu?

Navigators poslouchám, ale nejsou mými hlavními favority. Tam patří retro věci jako Goldfrapp, Forss, Justice, Chemical Brothers, Michael Jackson, Joy Division a Scissors Sisters.

Kdo tě teď všeobecně z mladých umělců baví?

Nemám moc umělců, jejichž kariéru bych nějak bedlivě sledoval. V poslední době mě ale svou tvorbou zaujali Invisible Creature, Simon Vaeth, Jakub Gulyás, gifmegifmegifme a been-everywhere.com.

Jak velký rozdíl je mezi spoluprácemi se zahraničními a domácími klienty? Mají občas nesplnitelné nebo neprofesionální nároky?

Nesplnitelné a neprofesionální nároky mají občas všichni klienti. Velký rozdíl vidím v tom, že domácí klient velmi často přijde s pevnou a neměnnou představou, zatímco se zahraničním klientem to je častěji oboustranně prospěšný dialog. Ale musím říct, že se domácí klienti rychle učí.

Kde vidíš sám sebe za dvacet let?

V důchodu, kdy mě bude živit moje dcera – tenistka a můj syn – řidič formule jedna.

Pavlova práce:

Foto: Bára Prášilová, www.pavelfuksa.com

Natalia Kuznetsova