Interview: Lunchmeat crew

Naše pozitivní ódy na projekt Neone a celkově na Lunchmeat festival tentokrát vyvrcholily v dlouhý rozhovor s jeho hlavními představiteli. Předem doporučujeme nevynechávat žádné odpovědi a dát si celý rozhovor rovnou na ex, jinak se nedozvíte, co je to amalgmán. Kuba Kiks, Kuba ProduktOndra se v čajovně za rohem klubu Neone rozpovídali o své vizi, plánech a tak celkově o současném stavu audiovizuální produkce v Čechách. Kromě toho, že kluci vědi o čem mluví, jim nechybí ani smysl pro humor. Takže u čaje s psychedelickými názvy „obočí dlouhého věku“ (Kuba Produkt) a „železná bohyně“ (Kuba Kiks) vznikla prima spolupráce Kateřiny Vodolánové a Lunchmeatu.

Kluci, vaše crew stojí za produkcí pop-up klubu Neone. Zároveň ale fungujete zejména pod hlavičkou Lunchmeat, takže moje první otázky budou směřovat tímto směrem… Jestli se nepletu, první Lunchmeat festival jste uspořádali v roce 2010… Je to tak? Jak dlouho spolu takhle fungujete?
Kuba Kiks: Tak jak kdo s kým.
Ondra: Lunchmeat od roku 2009, je to tak?
Lunchmeat, Neone, Klub, Prague, Interview
Jak to vlastně celé vzniklo? Myslím tím Lunchmeat a události, které pořádá… To jste se znali už předtím, nebo jste se jednoduše někde potkali a řekli si, že uděláte nějakou akci?
Kuba Kiks: Ondra byl v Austrálii a my jsme ho sem hrozně tahali zpátky s tím, že jsme vymysleli něco hrozně zajímavého kvůli čemu musí přijet.
Ondra: A tak jsem jel…
Kuba Kiks: Tak přijel a dali jsme to do kupy, v čajovně samozřejmě. Ne, to byla kavárna ještě, viď?

A vy dva jste spolu teda rozjeli tedy už od začátku?
Ondra: To zase ne…
Kuba Kiks: No, jakoby tak trochu… My jsme Lunchmeat tehdy zakládali jakožto nějaký kreativní studio a byl tam právě Jan Karlach, Franta Sklenka a já. A potom se tak nějak děly věci a všechno se to samo vyvinulo. Nabalovali se na sebe lidi a teď už je nás prostě tolik…

Kolik přesně vás tedy vlastně je?
Ondra: Kolem patnácti?
Kuba Kiks: Nikdo neví…
Ondra: Ono se to vždycky počítá moc pozdě v noci, tak si to ráno nikdo nepamatuje. (smích)

Jak konkrétně vypadá složení vašeho týmu? Máte každý nějakou tu „specializaci“, nebo se ta vaše práce prolíná?
Kuba Kiks: Všichni všechno, všichni pro všechny.
Kuka Produkt: A všichni za jednoho.
Ondra: V rámci té kreativy je to jasné, ale v rámci toho chodu toho všeho je to přelévavé.
Kuba Produkt: Nicméně ono to má nějakou oficiální strukturu…
Kuba Kiks: Lunchmeat vlastně dělá hodně věcí. Je to studio, které se zabývá jistou kreativní činností, jakou jsou třeba projekce… Pak je to label, který sdružuje skupinu mladých vizuálních umělců a je to i občanské sdružení, které pořádá právě ty akce. A ve studiu je plno lidí, kteří na tom pracují každý den – Václav, Janička, Eli, Deepák a spol. A celé se to tak nějak točí.
Co považujete za nejtěžší úkol, když pořádáte akce? Třeba shánění financí, oslovování lidí…
Kuba Kiks: Většinou to stihnout všechno postavit.
Kuba Produkt: Hlavně se sejít. (smích) Myslím si, že názorově panuje jednota, v rámci dramaturgie jsme žádné zásadní rozpory neřešili. Spíš si myslím, že nejtěžší jsou pro nás ty produkční věci, jako je rozdělení a plnění úkolů… Tím, jak je to celé nadšenecká záležitost, tak si neděláme žádné zápisy ze schůzek, nepeskujeme se navzájem a nedáváme si „deadliny“ na různé úkoly. Je to prostě o tom, aby se každý ten člověk, který je součástí týmu, zodpovědně snažil dodat to, co má dodat, aby to pak mohlo fungovat.
Kuba Kiks: Přesně tak to je, no, je to zábava bez finančního ohodnocení, takže nikdo na nikoho ani tlačit nemůže… Což je pak těžký. Je to prostě o těch lidech a o tom, jak se k tomu postaví.

Ty vaše večírky jsou většinou ve znamení ne tolik známé elektronické hudby, podle čeho si vybíráte své hosty? Jak se stavíte vůči tomu, že v Čechách je známé pravidlo, že na „no name“ producenty nikdo moc neslyší?
Kuba Produkt: To je zároveň ale trošku kec, si myslím. My se ale právě tenhle kec snažíme zlomit, protože se nám podařilo udělat několik zajímavých showcase několika neznámých zahraničních producentů, kteří jsou „no name“. A to se nějak díky té naší síle, PR a nadšením podařilo.  
Kuba Kiks: Já bych řekl, že to bylo spíš tou dlouhodobou činností…
Kuba Produkt: Tak tak, snad jsme časem oslovili skupinu lidí, která přijde i když složení programu dopodrobna nezná a že nám naši fanoušci, nebo followers věří.  
Kuba Kiks: Což je super, že nám konečně začínají důvěřovat… My se to takhle snažíme budovat už od začátku a vždycky to bylo ultra těžký. Některé akce v MeetFactory… třeba první festival, tam nebylo moc lidí, viď?
Ondra: Tam bylo myslím kolem čtyř set lidí… Ale ono se to pojí jedno s druhým. Ta satisfakce je zároveň zčásti i v tom, že situace tady se zlepšuje a ta tendence je stoupavá, takže čím dál tím víc lidí dá na to, že už to není jen o tom, že to je festival, kde si z patnácti jmen vybereš jedno, které znáš a nevíš, co si máš o tom zbytku myslet. Je to několik let nazpátek, kdy bylo znát, že lidi s tím mají problém, ale dneska už je to o tom, že rámcově vědí, co děláme a čím se zabýváme.
Kuba Produkt: A taky je tam důležitá složka, že nejenom vozíme jména, ale snažíme se propojit to audio a video. Snažíme se dodat nový rozměr každému vystoupení tím, že oslovíme vizualisty, kteří koncepčně a dlouhodobě pracují s tím pozvaným hudebníkem. Ať už je to nějaká rezidence v rámci Lunchmeat festivalu, nebo jsou ti vizualisté jednoduše k těm hudebníkům přiřazení. Všichni potom makají na tom, aby byl ten zážitek nezapomenutelný. Není to zkrátka jen o tom, že si někoho pozveme a škrtneme si nějakou položku na „to do“ listu. Takže nechceme jen sem někoho zvát, ale snažíme se to dělat poctivě a komplexně.
Kuba Kiks: K tomu se vztahuje i ten fakt, že se ty důležité složky snažíme dělat opravdu profesionálně a hlavně kvalitně. A tím myslím hlavně zvuk a obraz, prostě kvalitní projekce…
Kuba Produkt: A celkově i co se týká těch míst, kde ta daná událost probíhá, tak my jsme v tom docela promiskuitní. Nemáme žádnou svoji základnu. Jednoduše surfujeme po klubech, snažíme se hledat nová a zajímavá místa, ale nikde jsme se ještě neusídlili. Pořád zkoušíme něco objevovat a zároveň se snažíme to místo propojit s tím, co se tam děje a všechno to dát dohromady do nějakého dobrého amalgmánu. (smích)
Ondra: Amalgmán? Co to je? (smích)
Kuba Produkt: Amalgmán, to je prostě všechno dobrý a všechno funguje se vším. (smích) Pořádali jsme třeba festival v MeetFactory, akce v Tiskárně, v Kokpitu a různě jsme zkoušeli něco vymýšlet. Na letošní festival se nám povedlo objevit fakt skvělý místo v Národní galerii, které se nám osvědčilo, dodalo nám to spoustu pozitivní energie a feedbacku.   
Ondra: A zároveň čím víc prostoru, tím k více lidem se to dostane. Je to zprostředkování dalších a dalších nových známostí.
Kuba Produkt: No a je to prostě amalgmán, jak jsem řekl. Prostě si to vygoogluj. (smích) Je to o tom, jak jde dohromady audio, video, místo a lidi. To jsou takové čtyři základní složky a všechno musí být dobrý, aby to za nás byla dobrá událost. (Pozn.red. Google tvrdí: In general, amalgamation is the process of combining or uniting multiple entities into one form)

Lunchmeat, Neone, Klub, Prague, Interview

Každý kdo navštíví nějakou z vašich akcí si určitě musí všimnout toho, že vizuální stránka vždycky hraje neméně důležitou roli jako ta hudební. Někdy má možná ta vizuální možná i trochu navrch, je to tak?
Kuba Kiks: Je skvělý, když to tak je, ale je to samozřejmě složitý. Na akce návštěvníci většinou chodí primárně kvůli té hudbě, tak to prostě je. Čím lepší festival bude a čím lepší hudební jména bude vozit, tak tím prostě stejně ta hudební stránka bude převládat. Ale když se právě někdy stane to, že s nějakým skvělým hudebníkem vystoupí nějaký vizualista a všechno to do sebe krásně zapadá, tak je to prostě výborný. Což se povedlo třeba nedávno při Crazy Language Showcase, kde byl jeden VJ, který měl kompletně naprogramované celé vizuály, které byly audioreaktivní a bylo to neuvěřitelný. Jeden z nejlepších vizuálních zážitků, které v Neone byly a prostě se to fakt povedlo. A jinak, težko říct… Přebil letos vizuál hudbu? Nebo dá se to tak vůbec říct?

Tak třeba ten Clark na festivalu letos, to by se dalo brát minimálně jako vyrovnané, ne?
Ondra: Určitě, ale neměřme to představím jako spíš tím prostorem, protože se to nějak víc hodí, o to více pokud mluvíme o Veletržním paláci. Vzpomeneš si na nějaké vystoupení, které tě bavilo a zároveň si vybavíš nějakou situaci s vizuály, nějaký konkrétní frame… Konkrétně pro mě je to třeba ten prostor nad barem tam. Jako první místo, které mi naskočí, když si vzpomenu na letošní Lunchmeat festival, je právě ten nádherný prostor nad tím barem. Třeba stejně jako si za „x“ let vzpomenu na vystoupení toho Clarka, tak si určitě vybavím i tenhle obrázek. Takže určitě alespoň v některých směrech je to minimálně rovnoprávné.
Kuba Kiks: Je to určitě hodně zajímavé. V určitých chvílích ti v hlavě prolétají hudební zážitky, obrazové vjemy, někdy si vzpomeneš jen na nějaký vizuální obraz a nevíš, ke kterému hudebníkovi patřil. A někdy si to i propojíš dohromady…
Ondra: No, je to hlavně na tobě jako na divákovi v tom smyslu, že pro tebe je třeba něco konkrétního v danou chvíli důležitější. Za mě konkrétně by to měl být takový ten balanc… Prostě amalgmán. (smích)
Kuba Produkt: Paradoxní je to, že mi v tomhle nejsme tak super skvělí a úžasní, ale on to skoro nikdo jiný nedělá. V rámci českých klubů nebo promotérů nikdo nepracuje s vizuály tak jako my, nebo třeba ani podobně. Nekomunikují s tím vizualistou a nespojují ho s tím konkrétním hudebníkem.
Ondra: A o tom to je, že ti lidi jsou spolu a komunikují o tom, co by se vlastně mělo stát, jak by to mělo vypadat a co od toho už od začátku čekají.
Kuba Kiks: Není to prostě jen podepsání smlouvy s umělcem, který přiletí dvě hodiny před vystoupením, odehraje, vyspí se v Praze a zase letí zase zpátky domů. Takhle to právě dělat nechceme, spíš jdeme tou cestou, aby ti lidi jezdili do Prahy na delší čas a aby vytvořili něco úplně nového.

A to teď mluvíte o těch vizualistech?
Kuba Kiks: Ted zrovna jo, ale snažíme se to tak dělat i s hudebníky.  
Kuba Produkt: Přesně tak. Navazujeme kontakty a děláme nějakou síť… Pak je totiž možnost, že ta síť bude fungovat podobně jako na západě, kde se ti lidi a promotéři znají. Mám pocit, že tady dlouho fungovala taková zvláštní izolace, protože prostě ať chceme nebo nechceme, tak se na nás hudebníci ještě pořád dívají jako na východní Evropu a to propojení tady dlouho nebylo.  

Srovnáváte se třeba s nějakými zahraničními audiovizuálními festivaly? Nebo inspirujete se z nich?
Kuba Kiks: Určitě nesrovnáváme. Ale spíš přemýšlíme o tom, jestli jsme to konečně už udělali dostatečně profesionálně a zároveň žárlíme na ty obrovské týmy z Ženevy, kde mají třeba čtyřicet dobrovolníků a tým, který čítá třeba dvacet lidí. A u nás to nakonec vždycky dopadá tak, že i když někdo řeší fundraising, tak na tom festivalu stejně maká, tři dny staví, nespí… Všichni do toho jdeme naplno, ale pořád je nás málo. Mimojiné samozřejmě i z toho důvodu, že máme strašně omezené rozpočty ve srovnání se zahraničními festivaly. Nicméně samozřejmě to sledujeme a pokoušíme se s těmi festivaly nějakým způsobem i propojovat. Letos se nám třeba povedlo to, že jsme se stali členy AVnote, tedy takové sítě Evropských festivalů, které se zabývají nějakým audiovizuálním uměním, ať už je to video art, projekce, nebo nějaké instalace. To nám zase nabízí ohromné možnosti, můžeme se tak dělit o zkušenosti, poslat nějaký projekt dál…

Activia Benz Label Showcase w/ Slugabed & ELOQ @ NEONE from …::LUNCHMEAT::… on Vimeo.

Myslíte si, že jsou VJs na naší scéně nějakým způsobem nedocenění, že lidi ty projekce nezajímají. Nebo je to prostě zajímá jen v momentě, kdy je baví ta hudba?
Kuba Produkt: Podle mě jsou VJs hrozně nevytížení. Nemají tu možnost makat na sobě dlouhodobě a konstantně. Obecně moc českých umělců nemá nějaký přesah do zahraničí, protože nemají reference a ty „skills“, které získají jedině tím, že si je někdo bude soustavně zvát.
Ondra: Z velké části je tohle ale samozřejmě zase o těch penězích.

V poslední době se čím dál populárnějším stává videomapping a vy jste jich taky pár uspořádali. Třeba včera jste nedaleko odsud připravili jeden dokonce ve 3D formě… Jaké na to máte ohlasy?
Kuba Kiks: No jasně, lidi to totálně zbožňujou, tleskaj i když nastane desetiminutová pauza a jsou prostě nakažení nějakou podivnou chorobou a absolutně tomu celému nerozumím. Je to fakt podivný. Jako občas je něco opravdu hezkého, ale na druhou stranu spousta-krát je to hollywoodský kýč a je to horší než koukat na televizi. Prostě přijel cirkus…
Kuba Produkt: Přesně, já jenom čekám, kdy Berousek bude dělat videomapping s koňma… (smích) Jako jestli to tam napíšeš, tak ti říkám, že do dvou let to bude. (smích) Jinak tohle je téma, které samozřejmě interně řešíme a máme to nějaký názor. Je to prostě víceméně nějaká technologická disciplína, která velice rychle po svém vzniku totálně zmutovala do nějaké podoby zakázky podle klienta, která spíš propaguje nějaký produkt. A když už se snaží být nějak umělecká, tak se utápí ve vlastním kýči a neuvěřitelné „neinvenci“. Takže videomapping jakožto technologická disciplína je něco, co my používáme, ale zase takové ten obrovský mapping, který se koná třeba na Staromáku, to je něco jiného…
Kuba Kiks: To je ale skupina lidí, která dělá něco jiného. To jsou nějací animátoři a VJové, kterým v tom výsledku většinou chybí nějaká filmová složka. Kolikrát to jsou jen záběry poskládané za sebe, které spolu nemají žádný vztah a není mezi nimi žádný přechod. Padají cihličky, vybuchuje to, kulička padá mezi okny a pak tam nastoupí Pacman a sežere tam všechny zbytky, které tam jsou. (smích)

Počkej, to tam fakt bylo?
Kuba a Kuba: No to všude.
Kuba Produkt: Já bych k tomu chtěl jenom dodat, že když se někdo snaží udělat nějaký mapping, který není vyloženě pro nějakého klienta, když je to nakonec vyloženě nějaký showcase a ve výsledku je to stejně jenom vábnička na to „pozvěte si mně, já vám udělám nejlepší reklamu na největším baráku ve městě“. Tohle nemá žádné umělecké ambice, nebo celkově mi připadá, že málo lidí v Česku má ambice dělat ten mapping kvalitně.
Ondra: V tomhle výsledku je to potom vlezlé médium, které zajímá ty nejširší masy…
Kuba Kiks: Ale zase… Je mapping a mapping. Teď se bavíme o mappingu na fasády baráků. To funguje samo pro sebe a je velmi málo kvalitních věcí, ale určitě se tady nějaké dají najít. Ale vždycky záleží na konkrétní situaci… Kdyby nás někdo oslovil s nabídkou udělat zakázku za spoustu peněz na nějaký komerční barák, tak bychom o tom samozřejmě přemýšleli, protože bychom něco mohli vydělat a potom ty peníze investovat třeba do Neone, nebo něčeho takového.

Kolik času vám zabere pořádání videomappingů? Máte třeba oficiálně domluvená místa, nebo si to celé jednoduše „berete na triko“?
(smích)
Kuba Produkt: Teď mluvíš o těch mappingech, které se dělají třeba před festivalem?
Kuba Kiks: Je to vždycky guerilla. Ale teď jsme se opravdu snažili o to, aby to bylo povolené. Paní z magistrátu nám dokonce dávala zelenou v případě, že nám ten vesmírný ústav, na který jsme promítali, dá svolení. Z té budovy jsme povolení dostali, ale oni se potom ještě museli zeptat v Bruselu a tam už odpověď vypadala jako „denied“, „denied“, „denied“…
Ondra: A řekni proč, to bylo hodně vtipný.
Kuba Kiks: Bylo to kvůli tomu, abychom je nešpehovali, náhodou. Při té projekci. Kdybych si tam sedl na dva dny do auta, tak o mně nikdo nebude vědět, ale projekci na baráku se báli. Tohle ale nikomu neříkejte… (smích)

Lunchmeat, Neone, Klub, Prague, Interview
Můžete zmínit třeba někoho, kdo vás nějakým stylem podporuje?
Kuba Kiks: Snažíme se hlavně o ta technická partnerství…
Ondra: Nám hodně pomáhá třeba spolupráce s KV2 Audio, kteří se rozhodli podporovat ten náš společný projekt. A nakonec z toho vznikla třeba taková spolupráce, že některé mejdany jsou třeba jejich showcase...
Kuba Kiks: Ten zvuk je opravdu ultra kvalitní a právě díky Láďovi a KV2 máme v Neone tak dobré ozvučení. Projekční technika, to je zase další věc… A samozřejmě spolupráce s některými prostory, konkrétně třeba ta s Veletržním palácem, byla úžasná. A celkově ta elevace, která tam je, je úplně perfektní. Měli jsme tam navíc i dost času na instalaci, což je vždycky náročné, protože obvykle stavíme třeba tři dny… Třeba i MeetFactory byla v tomhle výborná, protože tam mají ateliéry pro rezidenty a je to nádherné, když někdo může žít v MeetFactory a na tom místě, kde bude vystupovat, přímo tvořit. V tomhle jsme měli i dost štěstí a já taky doufám, že jsme jim přinesli něco pozitivního…

Před měsícem jste si otevřeli Neone, jehož kapitola se uzavřela tuhle neděli. Co jste tímhle projektem sledovali? Co měl vlastně za cíl?
Kuba Kiks: Nám to prostě přišlo jako dobrý nápad, to je všechno.
Kuba Produkt: Já myslím, že jsi někde i psal, že to je tvůj sen, udělat něco takového.
Kuba Kiks: Tak samozřejmě je to krásný, vždycky jsem to chtěl. Hlavně kvůli tomu, abych se nemusel stresovat nějakým cizím prostorem, se kterým je to prostě hrozně složitý. A kolem toho místa jsem chodil dva roky a dva roky přemýšlím o tom, že bychom tam někdy mohli něco udělat. A teď jsem najednou cítil, že na to přišel ten správný čas, že na to máme sílu, je na to i tým lidí, kteří to dokážou dotáhnout do konce a že společnost už začíná být podobným věcem nakloněná.
Kuba Produkt: Další důležitá motivace je v tom, že nám prostě nevyhovuje klubové prostředí v Praze. Nedokážeme najít klub, kde bychom mohli udělat program, jaký chceme a udělat akci takovým způsobem, jakým chceme. Třeba aby tam byl kvalitní zvuk podle našich kritérií, která jsou hodně vysoká a taky si nemůžeme dovolit třeba takovou vizuální instalaci, jakou máme v Neone… A navíc se takhle nemůžeme dostat jen tak někam i kvůli té cenové úrovni.
Někteří po zavření Neone možná zapláčou, když se zavře takový fajn prostor. Opravdu neplánujete, že byste tu zavíračku alespoň o nějaký ten den, nebo týden posunuli?
Kuba Produkt: No, do pondělí do večera by to třeba šlo… Ne, my jsme si říkali, že nepřestaneme hrát, dokud budou lidi tančit. (smích) Budeme přijímat DJ requesty atd. Takže jestli to vyjde v tu neděli, tak tam napiš, že dokud bude v Neone někdo tančit, tak tu zavíračku budeme protahovat, jak bude potřeba… Takže když se tam třeba budou lidi střídat na nějaké směny, tak my to nezavřeme. (smích)

A v průběhu jste nepřemýšleli o trvalosti toho projektu?
Kuba Kiks: To víš, že přemýšleli, my to místo máme moc rádi a je to tam tak krásný, že odtamtud kolikrát nemůžeme odejít. Ale síly máme jenom jedny…

Program Neone byl dost pestrý a kromě žánrově pestrých hudebních večírků jste pořádali události i pro ty, kteří se té hudbě aktivně věnují. Konkrétně tím narážím třeba na ten Hardware Machine Jam, který měl být čistě ve znamení analogového zvuku. Jak se nakonec tahle sešlost probíhala?
Kuba Kiks: Tenhle doprovodný program je hrozně složitý, protože bohužel česká společnost chce v pátek přijít kalit, na koncert, a tak… Takže je úplně nezajímá ten doprovodný program.

Ale to v podstatě nezajímá třeba ani mě, když se té hudbě aktivně nevěnuju… Nikdo tam není zvědavý na to, abych mu tam poničila nějakou tu mašinku…
Kuba Kiks: Tady to fungovalo tak, že v podstatě každý kdo přišel, tak byl nucený do toho, aby začal nějak hrát a vizuálně to potom bylo hrozně zajímavý a zábavný. Prostě přijdeš, dáš si pivo, sedneš si a díváš se na to, co se tam vytváří za zajímavé věci. Přijdeš prostě strávit čas do super obýváčku.
Kuba Produkt: Já jsem třeba s hardwarem nikdy nepracoval a tam jsem měl první příležitost si na to šáhnout, což pro mě bylo hodně přínosné. Třeba i tím, že jsem se na nic nebál sahat s tím, že tam někomu něco pokazím. Takže díky tomu jsem se do toho hodně ponořil a fakt jsem si to užil. Každý, kdo tam přišel, tak prostě mohl jít mačkat čudlíky.
Kuba Kiks: Na rozdíl od live codingu, kam úplně každý programovat přijít nemohl. Ale to byla úplně geniální akce, kdy jsem si myslel, že budu kolem dvanácté doma, ale zase jsem odtamtud nemohl odejít, protože to, co se tam předvádělo bylo úplně skvělé…
Ondra: Ještě k tomu Machine Jamu… To teď mluvím spíše za Abua, který tohle pořádal na Freeze festu. Na festivalu samotném je sice větší možnost to uspořádat, protože ti lidi tam jsou a je rozdíl udělat něco takového separovaně v rámci určitého večera, kdy se prostě nejedná o mejdan. To složení lidí je samozřejmě jiné, než na tom samotném festivalu, kde se jede non-stop. Tady to nebylo o tom, že ti lidi šli jednoduše okolo s pivem a řekli si, že si půjdou zabušit do Yamahy.
Kuba Produkt: Je tam prostě ta snaha do toho lidi zapojit… Aby se na to podívali třeba i z jiné strany a viděli, jak ty věci vznikají a třeba je do té hry ještě zapojit. Je fajn, když jsou lidi aktivní.
Kuba Kiks: Přesně tak… Lidi nám začínají nám věřit v té hudební dramaturgii a měli by nám začít věřit i v tom doprovodném programu. Někdo jde večer do kina a my se snažíme najít nějakou další alternativu, kdy nemusí chodit každý večer do kina a může přijít prostě k nám.

Lunchmeat, Neone, Klub, Prague, Interview

Jak byste ohodnotili fungování Neone? Jste spokojení?
Kuba Produkt: Tak já myslím, že jsme prospěli. Udělali jsme to, co jsme si předsevzali, dostali jsme nějaké ohlasy od lidí, které nám daly spoustu energie do budoucna… Ale je pravdou, že ta očekávání nebyla moc velká. My jsme to prostě jenom chtěli zkusit a nevěděli jsme, jak to celé dopadne. Nevěděli jsme, jestli na tom neproděláme gatě, jestli nám to nezavřou policajti, nebo jestli tam nebude tisíc a jedna problémů…
Kuba Kiks: Já to hodnotím prostě jen podle toho, jak jsem se tam bavil a já jsem se tam bavil prostě skvěle… Byl to ultimátní libec. Prostě obýváček plný kamarádů a …
Kuba Produkt: ... a tančili jsme tam bombok po bomboku, nebo jako bok po boku. (smích)

Který večírek v Neone byl pro vás samotné tím nejlepším?
Kuba Produkt: Ten poslední. (smích) To se nedá hodnotit, je tam plno zážitků…
Kuba Kiks: Tam je důležitá jedna věc… A to tak, že Neone bylo vlastně celé jeden večírek. (smích) Trošku takový festival, ze kterého si můžeš odskočit, aby ses vyspal, vyměnil si ponožky a tak… (smích)
Kuba Produkt: Nám se to opravdu těžko hodnotí, protože jsme to všechno dělali podle sebe a ne v závislosti na někom jiném… Prostě čistě podle svých představ třeba i v tom, že jsme si pozvali lidi, které jsme si chtěli pozvat… Ten prostor se naplnil a lidi se bavili. Pro mě je každý večírek dobrý, když se tam baví ti lidi.
Kuba Kiks: Když tam chodí fajn lidi a ne bezmozci, kteří se jen ožírají a ničí věci, tak je to prostě fajn. A nám se tohle docela povedlo, to musím zaklepat… Jsme už snad klub pro velké děti.

Mohli byste vysvětlit, co znamená to slovíčko pop-up, které je s Neone spojované?
Kuba Produkt: To je terminus technicus, ale znamená to v podstatě, že to je klub, který trvá jen určitou dobu, a pak zase zmizí. Chtěli jsme prostě udělat něco zajímavého a něco, co bude jiné, než nějaký běžný klub.

Lunchmeat, Neone, Klub, Prague, Interview

Aby to nevypadalo, že jste spadli jako učení z nebes… Dokázali byste říct, co se vám třeba nepovedlo?
Kuba Kiks: Zapomněl jsem třeba zaklapnout jednu tabulku na stropě a dva dny tam bylo otevřeno. Nedávno nám zase spadl projektor ze stropu, když holky moc velkou silou zavírali ledničku, protože tam bylo lidí, měli tam počítač a ten s sebou strhl projektor… Takže to jsou takové věci, které se dějí… Ale teď mě napadla ještě jedna věc, o které si nejsem jistý, jestli to je dobře, nebo špatně, a to je promo. My jsme neměli vlastně žádné a to mě na jednu stranu hrozně těší, protože média v poslední době totálně ztrácí svojí funkci… Takže my jsme šli cestou přímého kontaktování našich fanoušků přes sociální sítě a to bylo všechno.
Kuba Produkt: My jsme měli vlastně jediný tisk a tím byl program Neone, který visí u dveří. Jinak jsme netiskli žádné letáčky…

Co bude následovat teď? Máte už naplánovaný další kalendářní rok?
Kuba Kiks: Potom budeme tak půl roku spát. (smích) Ne, jedeme potom s Kubou na dovolenou do Bulharska a dál jsou plány už dané. Chceme zase pracovat ve studiu a dělat kreativní věci. To nás baví nejvíc. A určitě otevřeme nějaké další kluby, budeme připravovat festival, který se bude konat někdy na konci dubna 2014. Takže těch plánů je hodně minimálně na půl roku dopředu…
Kuba Produkt: Já mám zase chuť dělat nové věci. Povedlo se nám potkat pár nových lidí a přesvědčit je to tom, že to celé děláme zajímavě…
Kuba Kiks: A máme ještě jednu strašně důležitou věc, o které tedy ani nevím, jestli ji můžu zmínit, protože je závislá na mnoha okolnostech. Ale příští rok máme pátý Lunchmeat festival, a to by se trošku mělo něco stát…

Lunchmeat, Neone, Klub, Prague, Interview

Text: Kateřina Vodolánova

Foto: Kateřina Vodolánova

Úprava, perex: Natalia Kuznetsova