Nový Máj na Nové scéně

Pokaždé, když se někdo pustí do interpretace „Máje“, tak se čeká více či méně kontroverzní dílo, které nebude pozitivně přijato. Je to přeci jen naše klasika a jsme na ni hrdí. Ale jak se s tímto dílem vypořádala Nová scéna Narodního Divadla?

Z počátku tato „originální činoherně-tanečně-hudební autorská intepretace“, jak ji nazvali sami autorové, působila dost rozporuplně. Na jevišti byla rozházená spousta hlíny, dvě plátna a bazének s vodou. Do toho David Prachař recituje několik veršů z prvního zpěvu, tanečníci skupiny 420PEOPLE tančí a vzadu u nástrojů se připravuje Pavel Fajt.

Zlom přišel až s druhým zpěvem, kdy Vilém alias Václav Kuneš tráví noc ve vězení. Počáteční rozporuplné pocity jsou ta tam a přichází na řadu solidní a vážný projev. Vilémovy myšlenky a blouznění ve vězení jsou ztvárněny velmi působivě. Přidává se skvělý hudební doprovod v podobě Pavla Fajta. Celá hra, kde herci využívají červeno-hnědé hlíny, působí surovým a zároveň symbolickým dojmem.

Václav Kuneš jako Vilém ve vězení

Dle mého názoru se ve hře nejvíce povedlo ztvárnit „Sbor duchů“ v prvním intermezzu. Na jevišti je úplná tma a trojice tanečníků má na hlavách připevněné jen baterky. Tato scéna vás rozhodně klidnými nenechá a atmosféru ještě umocní bouřící hudebně zpracované verše:

„V půlnočních ticho je dobách;
světýlka bloudí po hrobách,
a jejich modrá mrtvá zář
svítí v dnes pohřbeného tvář,
jenž na stráži – co druzí spí –
o vlastní křížek opřený
poslední z pohřbených zde dlí.“
(úryvek básně Máj od K.H. Máchy)

Jak všichni víme, tak po intermezzu přichází zpěv, kde se koná poprava Viléma. Hlavní hrdina je po aktu natřen červenou barvou a symbolicky otiskne své tělo na připravené plátno vedle mrtvého otce. Scéna je doplněna vizuálním obrazem, který vytvořila Adriena Šimotová. Vilémova tvář se pomalu mění v lebku, prostřednictvím které pak diváci vidí okolní přírodu. Další intermezzo je ztvárněno podobně jako první a po něm přichází zlatý hřeb představení. Na jevišti se objeví charismatický postarší pán a není to nikdo jiný než herec Jan Kačer. Sedne si k otevřeným veršům a začne předčítat poslední zpěv.

Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“ (úryvek z básně Máj od K.H. Máchy)

Dočtou se poslední verše Máchova díla a hlediště propukne v bouřlivý potlesk…

Závěrečná děkovačka zleva: Zuzana Herényová, Milan Odstrčil, Nataša Novotná, Václav Kuneš, Pavel Fajt, David Prachař a Jan Kačer

photo: Jolana Haismanová
Jolana Haismanová