Marco Rea: Temnota, melancholie, roztěkanost…

Marco Rea tvoří tak trochu jiné umění, než na které jsme zvyklí. Přetváří totiž reklamní plakáty a fotografie modelek na svá vlastní ponurá umělecká díla. Pochází z Říma, kde i nyní pracuje. A víc už se o něm dočtete v rozhovoru, který poskytl pro The Black Light.

Kdy jste se začal věnovat umění?

Myslím, že počátky mé umělecké dráhy se rozvíjely už když jsem byl dítě. Vždycky jsem miloval kreslení a chodil jsem také do uměleckých škol. První výstavu jsem měl před 9 lety, v roce 2004. Umění hraje velkou roli v mém každodenním životě.

Co vás přimělo vydat se na uměleckou dráhu? Proč zrovna výtvarné umění?

Jsem docela uzavřený a introvertní člověk. To, že tvořím, mi dává možnost svobodně ventilovat své názory a vyjádřit sebe sama.

Marco Rea

Na vašich internetových stránkách říkáte, že vzhlížíte například k rakouskému expresionistickému malíři Egonu Schielemu nebo spisovateli Franzi Kafkovi. Čím vás zrovna tito dva umělci oslovují?

Práci Egona Schieleho jsem si oblíbil vlastně asi kvůli tomu, že díky němu jsem se dostal blíže k současnému umění. Miluju jeho nervózní linku a sklíčené pózy. Kafka mě zase uchvátil svou schopností vytvořit svět na hranicích reality, klaustrofobie a snů.

Jak lidé reagují na vaši tvorbu?

Věřím, že na světě jsou lidé, které přitahuje temnota, melancholie a roztěkanost. A právě ti mají rádi mé umění.

Co si myslíte o naší mladé generaci? Zajímáme  se o kulturu více než bývalo zvykem?

Je mi 37 let, když jsem byl teenager, tak jsme neměli žádný internet a bylo tedy mnohem těžší najít nějaké informace o kultuře, umění, hudbě, atd… Když jsme objevili něco nového, tak to bylo jako nález truhly s pokladem. V dnešní době jsou sice o tohle mladí ochuzení, ale zase mají mnohem lepší přístup k informacím, takže jediné, co stačí, je zvědavost. A té mají dle mého názoru dost.

 

Mohl byste mi nějak definovat současné italské umění? Jak k němu přistupují lidé?

Italové mají velkou touhu tvořit a jsou výborní umělci, i když je Itálie bohužel stále místem starého umění. Takže mnoho lidí zatím nedokáže nové umění pořádně ocenit. Myslím, že by měli mít trochu víc odvahy experimentovat a být povzbuzováni k tomu, aby ocenili současné umění.

Kterou z vašich výstav považujete za nejvýznamější?

Je jich více, které považuji za velmi významné. První asi berlínská výstava v galerii Strychnin, kde jsem vystavoval s Markem Rydenem a Rayem Ceasarem. Další výstava nesla název „Italský pop-surrealismus“ a byla umístěna v galerii Mondo Bizzarro v Římě, kde vystavovala spousta významných italských popsurrealistů a současných pop-artových umělců. Hodně si cením spolupráce s Vecchiato Art Galleries. Také jsem si velmi vážil publikace v italském GQ. A nejčerstvější je asi článek v americkém Juxtapoz.

Jaké jsou tendence v současném moderním umění?

Věřím, že internet a mobilní telefony, které umožňují být neustále „online“, nám mění pohled na lidské bytí. Už nejsme „tady a teď“, ale jsme „všude teď“. Možná proto se v současném umění objevují tendence hledání sebe sama a kompletní  dematerializace bytí.

Byl jste někdy v České republice? Pokud ano, co se vám tu líbilo nejvíce? (Samozřejmě mimo piva a dívek)

Haha dobře… Tak… Mám velmi rád střední a východní Evropu, proto jsem byl jak v Praze, tak v Budapešti. Miluju celkovou atmosféru Prahy, tu poetičnost a melancholii, která je skryta v každém koutě. Měl jsem to štěstí zažít Prahu pod sněhem a tak jsem se cítil, jako když procházím dějem nějaké básně. Bezpochyby se chci do Prahy zase brzy podívat a doufám, že se mi podaří udělat výstavu ve vaší krásné zemi.

Děkuji za rozhovor a doufám, že vás brzy uvidíme i v nějaké z českých galerií!

Foto: Marco Rea