Lorn: „Nesnáším školu, ale rád se učím.“

Účast na facebookové události s Lornem předvídá, že to zítra v klubu NEONE bude vypadat zajímavě. Alespoň co se počtu lidí týče. Pokud ještě váháte a jste v kolonce „maybe“ , přečtěte si rozhovor s Marcosem Ortegou alias tim slavným Lornem. Vidíme se 29.05.2015 v klubu Neone v Praze.

Marcosi, kde jsem tě teď zastihla? Jak se ti zrovna daří?

Ahoj, právě jsem ve švýcarské Ženevě, kam jsem přiletěl z Tel Avivu. Jsem už čtyři týdny bez své kočky a studia, ale i tak se mám dobře.

60059

Když tvoříš hudbu, odkud bereš samply, které pak dál upravuješ? Používáš své vlastní?

Už nějakou dobu používám vlastní. Dřív jsem někdy pracoval tak, že jsem rozsekal stare beaty, ale dneska už všechno stavím od základu. V mém studiu je spousta kbelíků naplněných kousky dřeva, starých plechů,  šroubů a matic. Najdete tam i organické nástroje jako jsou housle, violoncello, kytara, klavír. K dispozici mám i tři nebo čtyři mikrofony, které využívám, když nahrávám vlastní věci. Používám i různé analogové a digitální synťáky –  všechno pak proženu starým mixákem. Takže je to už pár let zpátky, kdy jsem pracoval se zvuky, které nebyly mé vlastní.  

 

Zajímá tě taky tzv. field-recordings? (nahrávání zvuků v různém prostředí, pozn.aut.)

Rozhodně! Když jsem někde venku nebo trávím čas se svou přítelkyní a přáteli, často s sebou nosím kapesní rekordér. Zachycuju hluk města, zvuky v přírodě, křupání sněhu pod nohama i zvuky kanalizačního potrubí… Někdy rozkládám zvuky tak dlouho, dokud se z nich nestanou samotné tóny, někdy je zase zachovám v té původní podobě. Třeba v tichých pasážích skladby „Diamond” jsem použil nahrávky mého okna v Milwaukee, na které dopadaly dešťové kapky. Track s názvem „The Woods”, který jsme udělali spolu s Dolorem, je kromě basy a melodie postavený na našich nahrávkách z lesa.

 

Tvoje hudba má občas apokalyptický nádech. Jaký máš k dnešnímu světu postoj?

Beru svět tak, jak ho všichni známe. Ať už tím myslím všechny ty idioty, kteří díky své moci dokázali rozpoutat druhou světovou válku, nebo ty, díky kterým vyrosteme a vyřešíme naše problemy v míru. Část mé hudby je dnešním světem inspirována, a to i reálnými věcmi jako je korupce, násilí nebo útlak. Vytvářím soundtracky k filmům, o kterých fantazíruju ve svých snech, nebo jsem je reálně viděl.

 

Jestli jsem pochopila správně… Tvořit hudbu ses učil sám. Doporučil bys takový postup dalším lidem, kteří by rádi začali dělat hudbu? Má to podle tebe i negativa?

Na jednu stranu, když jsem začínal hudbu dělat já, technologie pro tvorbu elektronické hudby za pomocí počítačů se teprve začala rozvíjet a stejně tak internet byl zcela odlišný. Nebyl dostupný Soundcloud, Spotify, Facebook ani Twitter. Neexistovaly žádné návody na to „jak udělat takový a takový synťák”, nebo kvantum video tutoriálů, kterých je plný Youtube. Když chcete vytvořit nějaký zvuk, museli byste si ho postavit sami. Teď už na to existuje spousta návodů, aplikací pro všechno a pro všechna zařízení, která vlastníte a ke kterým má každý přístup. Takže dnes může být těžší zůstat originálem nebo si zachovat osobitý styl, podle kterého vás každý pozná. Dneska si můžete vybrat hudební styl podle vašeho přání, podle katalogu.

 

Učil ses takovým způsobem, tedy jako samouk, ve svém životě ještě něco?

Umění. Používám akvarel a inkoust, stavím počítače, pracuju na autech a točím filmy. Také se zabývám 4D kinem pro práci v 3D pro vlastní vývoj her. Naprosto nesnáším školu, ale rád se učím.  

Chodíš pravidelně do fitka, nebo jsi takový velký chlap už od přírody?

Haha, to mi ještě nikdo neřekl! Občas do fitka chodím, ale většinou pracuju hlavně na hudbě.

 

Po vydání soundtracku ke Killzone Shadow Fall ses stal mnohem populárnějším… Jaký je tvůj vztah k počítačovým hrám?

 Jsem jejich velký fanoušek, takže pracovat na tomhle soundtracku pro bylo opravdu splněním snu. Za to vděčím hlavně Lewisovi a celé Guerrilla crew! (Lewis James, hlavní audio designer herního studia Guerrilla Games, pozn. aut.). Jak jsem vyrůstal, nejdřív jsem hrál Dunu pro MS-DOS a později mě totálně dostal Half-Life. Dokud jsem neslyšel hudbu ke Commodore 64 od lidí jako je třeba Laxity, nebral jsem v úvahu melodii nebo psaní. Teď jsem pracoval na hudbě pro pár her a bylo to dost strhující. Jak jsem už předtím zmiňoval sjednocenost… Vývoj vlastních her je něco, co musím udělat než opustím tenhle svět.

 

Chtěl bys někdy udělat i filmový soundtrack?

No jasně! Je to něco jako hudba k počítačové hře nebo zvuk k nějakému vizálnímu projektu, což je dost rozdílné od tvorby samotné desky. Kdyby byl z nějakého důvodu Vangelis nemocný a já bych dostal nabídku udělat soundtrack k dalšímu Blade Runnerovi… páni… Asi bych hned všeho nechal.

 

Na několika věcech si pracoval taky s dalšími umělci, ale pokud se nemýlím, tak jediné společné EP jsi vydal s Dolorem… Chystáš zase nějako spolupráci s ním, nebo s někým dalším?

V minulosti jsme dělali hudbu pod jménem Omega Clash spolu s Adoptahighway. Udělal taky tu hutnou basu k tracku „Ghosst(s)” a trochu i na mém soundtracku ke Killzone. Je to vážně hodně talentovaný kluk. S Dolorem jsme dokončili album, které plánujeme vydat ještě tento rok na vinylu.

 

Co můžeme očekávat od tvého živého vystoupení? Předpokládám, že spíš nějaké tvrdší věci?

Některé budou temné a některé ani tak ne. Mám rád, když jdu po nějaké lince směrem dopředu, ale můžu se po ní vrátit i zpět k víc energickým a tvrdým věcem. Záleží, jak zrovna věci vyjdou, ale někdy taky zahrnu vlastní nevydané věci… 

Za rozhovor s Lornem děkujeme Kateřine Vodolánové.

Lístky jsou k dostání zde.