Fiordmoss: „Vše vychází z toho, co se kolem nás zrovna děje.“

Čtyřčlenná kapela Fiordmoss se před časem přesídlila do Berlína, ale na českou scénu se nyní vrací v rámci šestého ročníku festivalu Žižkovská Noc, kde představí svůj první singl z připravovaného alba. Poslechnout si ho můžete v článku níže, spolu s nim totiž nedávno vyšel i nový videoklip. O tom, jak se vede Fiordmoss za hranicemi České republiky se dočtete v rozhovoru.

Otázky pokládaly Kateřina Vodolánová & Natálie Kuznetsová

Foto: Jan Durina

Lístky jsou k dostání zde.

Fiordmoss vnímám jako kapelu, která se jistým způsobem vzdaluje české scéně a více bych ji přirovnala severským skupinám.  Studovali jste hudbu nebo vizuální studia?

Přiblížení se k severským kapelám nikdy nebyl náš cíl, vzniklo to samo od sebe na základě názvu kapely a pak už to od sebe všichni jenom opisovali. Název původně symbolizoval něco úplně jiného a vnímat ho jako naši snahu být tak trochu severskými je prvoplánové a ignoruje hloubku, se kterou jinak pracujeme.

Váš nový singl Madstone je už pár dní venku. Jaký jste na něj zatím dostali reakce?

Vypadá to, že existují lidi, ke kterým se naše hudba dostala a něco pro ně znamená. Za to jsme rádi a pořád nás to překvapuje.

Petro, zdá se mi, že tvůj hlas zní důrazněji než dřív. Pracovala jsi na něm nějak konkrétně?

Největší rozdíl je v tom, že jsme zrušili ložnici a udělali si vlastní studio. Myslím, že naše pokusy nahrávat v normálním studiu se na minulých deskách docela podepsaly. Při Gliese jsem z toho byla tak vystresovaná, že jsem chodila na obstřiky hlasivek, protože jsem skoro nemohla mluvit. Nahrávání mimo místo spjaté s mým každodenním životem není pro mě.

Madstone_SwinemünderBrücke_JanDurina_2016

Už nějakou dobu žijete v Berlíně… Je něco, co vám v tomhle městě vyloženě prospívá a co byste v Praze nenašli?

Nevíme, jaké to je žít v Praze. Zdálky to působí, že tady panuje uvolněnější atmosféra, což je možná způsobeno tím, že Berlín není jediné větší město v zemi a lidé si mohou vybrat.

Máte za sebou odehraný koncert nejen v Berlíně, ale i v Oslu. Jak jakožto kapelu se severským nádechem vás publikum přijalo?

Takhle tam o nás nikdo nepřemýšlí. Cítili jsme se dobře. Jon-Eirik je s námi už dva roky, tak dávalo smysl jet hrát k němu domů, obzvlášť potom, co jsme tam teď vydali singl.

Jste na české scéně jedna z mála kapel, které se daří bravurně balancovat na hranici elektronické hudby a indie rocku. Jak si tento balanc udržujete? Máte nějaké obecné hranice, ve kterých se držíte, nebo si necháváte volnost a ty hranice ladíte až když je skladba hotová?

My víme přesně akorát to, co nechceme.

Jak vůbec fungujete jako kapela? Máte pevně dané, kdy se potkáváte a pracujete na nových věcech, nebo máte volnější režim?

Děláme něco pořád, ale ne pořád to samé a vychází to z toho, co se kolem nás zrovna děje. Teď třeba musela jít práce na desce na dva měsíce stranou, protože jsme dělili čas mezi video pro Madstone a zkoušení nových věcí na koncerty.

Píše se o vás dokonce jako o „kontroverzní“ kapele. Co na to říkáte? Připadáte si opravdu jako kontroverzní?

Tomuto vůbec nerozumíme.

Co na vaši hudbu říkají rodiče?

Jich je celkem osm, to je celá škála emocí a názorů.

O rozsáhlou sbírku fotek vaší kapely se postaral fotograf Jan Durina, jak jste spolu navázali spolupráci? Kde berete náměty na focení?

Setkání s Janem Durinou byla jedna z nejzásadnějších věcí, které nás jako kapelu potkalo. Slova jako spolupráce a náměty se v našem případě úplně rozpouští. Kapelní fotky jsou nedostačující, je to vizuální deník dokumentující naše vztahy, atmosféru a rozpoložení mysli. Někdy nám třeba dojde až o hodně později, co se to s námi vlastně dělo.

Tipuji, že s novým singlem bude na řadě i nové album, prozradíte detaily?

Nacházíme se v období, kdy bude lepší asi ještě chvíli nic neříkat.­­